Kouzlo sněhových dnů
...a přeci jen sněžilo...
Ten týden jako by se svět na chvíli ztišil a oblékl do bílé pohádky. Rána křupala pod nohama, vzduch voněl zimou a dětský smích se nesl po svahu spolu s "pekáči". Každá jízda dolů byla malým dobrodružstvím a každé šplhání zpět velkou výpravou. Učili jsme se víc než jen jezdit – učili jsme se čekat, pomáhat si a radovat se jeden z druhého. Sníh se stal naším vypravěčem o zimě, chladu a nenápadných stopách, které v krajině zůstávají. Těla se hýbala, tváře červenaly a srdce se smála. Čas plynul pomaleji a dny měly zvláštní, měkký klid. Věděli jsme, že takových chvil je málo. Proto jsme je chytali plnými dlaněmi a nechali si je uložit hluboko do vzpomínek.
